polární svit

Světelný jev, který se odehrává ve svrchní atmosféře, ve výškách nad 100 km, a který je běžně pozorován v polárních oblastech. Je výsledkem interakce slunečního větru se zemskou atmosférou. Část tohoto proudu vysoce energetických elektricky nabitých částic, vyzařujících ze Slunce ve všech směrech, je zachycena mohutným zemským magnetickým polem, které působí jako ochranný štít a odklání ji směrem k oběma magnetickým pólům. Bombardování molekul plynů přítomných ve svrchní atmosféře těmito částicemi vede k vyzařování světla na různých vlnových délkách (různé barvy), a tedy k vytváření polárních září. Jejich odstín závisí na typu bombardovaných molekul. Molekuly kyslíku vytvářejí polární záře zelené barvy; dusík produkuje záře v červených, růžových a fialových odstínech, zatímco méně častá modrá barva pochází z molekul vodíku, nacházejících se velmi vysoko v atmosféře. V závislosti na zemské polokouli, na které vznikají, rozlišujeme polární záři severní (severní polokoule) a polární záři jižní (jižní polokoule). Velké geomagnetické bouře, způsobené v zemské magnetosféře příchodem silnějšího než obvyklého slunečního větru, mají za následek rozsáhlejší polární záře, které lze pozorovat v nižších zeměpisných šířkách, než je obvyklé. Severní polární záře jsou také známé jako „northern lights“ a existuje o nich mnoho legend. V některých severských kulturách se věřilo, že jde o duše zemřelých, kteří přebývali nad atmosférou a tančili s hořícími pochodněmi, aby ukazovali cestu nově příchozím duším.