dusík

Hlavní složka plynné směsi, která tvoří vzduch, přítomná v něm ve své molekulární podobě (N₂). Je zdaleka nejhojnějším prvkem v zemské atmosféře, kde zaujímá 78,084 % jejího objemu. Je to bezbarvý, bez zápachu, bez chuti a inertní plyn, zásadní pro život na Zemi vzhledem k důležité roli, kterou hraje v biologických procesech. Takzvaný koloběh dusíku je zodpovědný za regulaci výměny tohoto atmosférického plynu s živými organismy. Vzhledem k tomu, že se nejedná o chemicky reaktivní plyn, je tento koloběh možný pouze díky úloze určitých bakterií, schopných syntetizovat dusíkaté sloučeniny z dusíku, který získávají ze vzduchu, čímž dává vzniknout procesu známému jako fixace dusíku. Skotský chemik, lékař a botanik Daniel Rutherford (1749-1819) byl první, kdo v roce 1772 odhalil existenci tohoto plynu. Nazval jej "flogistikovaný vzduch", s odkazem na flogiston, látku, o níž se v té době předpokládalo, že je zodpovědná za hořlavost věcí. Později francouzský chemik Antoine-Laurent de Lavoisier (1743-1794) o něm hovořil jako o azotu, termínu odvozeném z řeckého slova ζωή (život), před nímž stojí záporová předpona (písmeno "a" - alfa v řecké abecedě), a znamenajícím "bez života" neboli inertní, což je hlavní charakteristika dusíku.