vodní pára

Bezbarvý stopový plyn, který je součástí vzduchu a hraje důležitou roli v atmosférické dynamice a energetické bilanci Země. Do atmosféry se dostává především odpařováním velkých vodních ploch pokrývajících zemský povrch, přičemž významné jsou i příspěvky vegetace (evapotranspirace) a v menší míře sněhové a ledové pokrývky (sublimace). Je to atmosférická složka vykazující nejnepravidelnější rozložení, jak prostorově, tak časově. Její podíl ve vzduchu se může pohybovat od sotva 0,4 % objemu v pouštních oblastech až po 4 % v mlžných (oblačných) lesích a tropických deštných pralesích, přičemž se souvisle snižuje se stoupáním atmosférou. Koncentruje se především ve spodní a střední troposféře. Má velkou schopnost pohlcovat záření přicházející ze slunce (krátkovlnné) a ze zemského povrchu (dlouhovlnné), což z ní činí významný skleníkový plyn a hlavní regulátor teploty na planetární úrovni. Na lidové úrovni panuje značný zmatek ohledně její povahy, jelikož je rozšířená představa, že mraky, pára stoupající z horké vody nebo dech, který vydechujeme ústy v chladných zimních dnech, jsou vodní pára. Ve všech těchto případech je pozorovaným jevem výsledek fázové přeměny z páry na kapalinu, jelikož všechny tyto prvky jsou tvořeny vodními kapičkami mikroskopické velikosti, které vznikly kondenzací vodní páry přítomné ve vzduchu. Z celkového množství vody obsažené v atmosféře - v kterémkoli z jejích tří skupenství - tvoří 96 % vodní pára, i když průměrná životnost molekuly tohoto plynu v atmosférickém prostředí je pouze deset dní.