ENSO

Mezinárodně používaná zkratka pro klimatický jev El Niño – jižní oscilace (El Niño - Southern Oscillation, v angličtině). Tento přírodní jev je nejjasnějším projevem propojení mezi atmosférou a oceánem. Jde o velkoprostorovou bimodální oscilaci, jejíž negativní fází je El Niño a pozitivní fází La Niña. Nástup epizody ENSO je poznamenán výraznými anomáliemi přízemního tlaku mezi Tahiti, ve Francouzské Polynésii, a Darwinem, v severní Austrálii, jakož i teplotami povrchu moře ve středním a východním rovníkovém pásu Pacifiku. V klimatologii se k určení, kdy začíná daná fáze ENSO, používá tzv. Index jižní oscilace (známý jako SOI). Tento index je dán standardizovaným rozdílem atmosférických tlaků naměřených na výše zmíněných místech. Za normálních podmínek – s neutrálním ENSO – je tlak v Darwinu nižší než na Tahiti, což udržuje proudění vzduchu od východu na západ (režim pasátů), které přenáší velká množství vodní páry do východní části pacifické pánve, což dává vzniknout charakteristickému deštivému počasí severní Austrálie a sousední Papuy-Nové Guineje a Indonésie. Za podmínek El Niño tlakový rozdíl na obou stranách pánve slábne, stejně tak i pasáty, snižují se vzestupné proudy vlhkého vzduchu a mění se oceánské proudy, přičemž se povrchová mořská voda ve zmíněném pásu oteplí. To vše výrazně mění větrné poměry a srážkové režimy v celé pacifické oblasti. Zatímco Austrálie zažívá sucho, na druhé straně pánve, na západním pobřeží rovníkového pásu Jižní Ameriky, dochází k přívalovým dešťům, které způsobují záplavy. S jevem La Niña (pozitivní čili studenou fází ENSO) nastává přesně opak. V obou fázích není dopad ENSO omezen pouze na pacifickou pánev, přičemž mnoho dalších oblastí světa pociťuje jeho účinky.