energetická bilance Země

Rovnováha mezi tokem zářivé energie, kterou Země přijímá, a tokem, který vrací do vesmíru. V celosvětovém průměru a za dostatečně dlouhé období musí být tato bilance nulová, což zaručuje podmínky obyvatelnosti planety. Existence této rovnováhy mezi přijímanou a vyzařovanou energií znamená, že sluneční záření (krátkovlnné) pohlcené Zemí se musí rovnat součtu té jeho části, která je přímo odražena, plus zemské záření (dlouhovlnné infračervené záření) vyzařované naší planetou. V zaokrouhlených číslech, pokud na vrchol atmosféry dorazí 100 jednotek energie (což odpovídá 342 W/m2 přicházejícího slunečního toku), 50 jednotek je pohlceno zemským povrchem, 20 zmíněnou atmosférou a zbývajících 30 se vrací do vesmíru, což představuje planetární albedo. Současná změna klimatu narušuje rovnováhu mezi tím, co přichází, a tím, co odchází, protože s rostoucí koncentrací skleníkových plynů v atmosféře pohlcuje atmosférické prostředí více zemského infračerveného záření a nechává do vesmíru unikat menší podíl. Důsledkem toho je pozorované globální oteplování.