atmosféra

Plynný obal obklopující (pevný a kapalný) povrch Země. Tuto definici lze zobecnit na jakékoli nebeské těleso, avšak v tomto hesle se budeme věnovat pouze zemské atmosféře, obvykle jednoduše nazývané „atmosféra“. Tvoří jeden z pěti subsystémů, z nichž se skládá klimatický systém. Vzduch, který ji tvoří, je rozložen do vrstev, jejichž počet se liší v závislosti na uvažovaném kritériu. Na základě svislého teplotního profilu se atmosféra dělí na pět dobře vymezených vrstev (troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra a exosféra), v nichž se střídavě vyskytují teplotní vzestupy a poklesy. Toto je atmosférické dělení, které převažuje, ačkoli lze stejně platně stanovit i další doplňková dělení, v závislosti na chemickém složení nebo elektronové struktuře. Ačkoli někteří autoři stanovují horní hranici atmosféry v určité výšce, taková hranice nemá žádný fyzikální význam, jelikož hranice s vesmírem je neostrá. Hustota vzduchu postupně klesá se stoupající výškou, aniž by bylo možné tvrdit, že od určité hladiny se rovná nule. Zatímco pro letecké účely je hranice mezi atmosférou a vesmírem stanovena ve výšce 100 kilometrů – tzv. Kármánova linie –, v meteorologii je nejběžnější umístit tuto hranici 300 kilometrů nad našimi hlavami. Většina hmoty atmosféry je soustředěna v její spodní části, kde hustota vzduchu velmi prudce klesá s výškou. Přibližně polovina této hmoty se nachází v prvních pěti kilometrech atmosféry a 99 % v prvních třiceti kilometrech. Odtud výše je vzduch silně zředěný.