Efekt fénu

Termodynamický jev, který dává vzniknout velmi teplému, suchému a turbulentnímu větru, vznikajícímu v důsledku adiabatického ohřevu, jemuž je vystavena vzduchová hmota po překročení pohoří a sestupu na závětrné straně, od vrcholků hor až po dno údolí, kde je účinek pociťován nejvýrazněji. Vzduch je původně vlhký a jeho teplota je podstatně nižší než teplota, kterou nakonec má po překročení horské překážky. Na návětrné straně pohoří, když je vzduch nucen stoupat, postupně chladne a ztrácí velkou část obsahu vodní páry v horní části pohoří, v důsledku tvorby oblaků a orografických srážek. Při tomto výstupu je rychlost ochlazování vzduchu vyšší než rychlost jeho oteplování, k němuž dochází adiabatickou kompresí, jak se řítí dolů na závětrné straně. Výsledkem je přehřátý, suchý vítr, který způsobuje výrazný vzestup teploty v oblastech, kde se prosazuje, a to navíc náhle a prudce, s prudkými nárazy. Slovo foehn je variantou německého výrazu föhn, jehož původ tkví v latinském slově favonius, což je název, jímž se v římské mytologii označoval mírný západní vítr. Efekt fénu se začal studovat ve Švýcarsku, kde se v důsledku popsaného jevu pravidelně vyskytují epizody vysokých teplot, a to i uprostřed zimy, za režimu (zpočátku studeného) severního větru. Efekt fénu nabývá zvláštního významu v těch místech světa, kde jsou pohoří orientována kolmo na převládající proudění.