fén

Varianta německého termínu föhn, která, stejně jako on, dává jméno dobře známému jevu, hojně studovanému v meteorologii, jakož i souvisejícímu přehřátému, suchému a turbulentnímu katabatickému větru. První uspokojivé vědecké vysvětlení tohoto jevu pochází z roku 1866 a je dílem rakouského meteorologa Julia von Hanna (1839–1921), který jej podrobně studoval v Alpách. Do té doby převládal mylný názor, že jeho původ je saharský. Fén není výsadou pouze alpské oblasti, vyskytuje se i v mnoha dalších horských oblastech světa. V závislosti na místě má různá místní pojmenování, například poniente (španělské středomořské pobřeží), chinook (Skalnaté hory), zonda (Argentina) nebo severozápadní vítr z Canterbury (Nový Zéland), a další.