tornádo

Rotující sloupec vzduchu nálevkovitého vzhledu, obdařený velkou úhlovou rychlostí, který visí ze svisle vyvinutého oblaku (ve většině případů z cumulonimbu spojeného se supercelární bouří) a dosahuje zemského povrchu. Je viditelný díky kondenzační nálevce (která ne vždy dosáhne až k zemi) a prachu a nesčetným předmětům, které při svém průchodu strhává poté, co je předtím vytrhl ze země. Jde o nejnásilnější mezoměřítkový meteorologický jev ze všech, které vznikají na Zemi; ten, který soustřeďuje největší množství energie na nejmenší ploše. Odhaduje se, že tlak uvnitř něj je o 100 až 200 hPa nižší než mimo něj. Jak jeho velikost, tak doba trvání jsou velmi proměnlivé. Jeho průměr se může pohybovat od několika metrů (mikrotornádo) až po několik kilometrů v nejvýjimečnějších případech. Typický průměr se pohybuje v řádu stovek metrů. Jeho trvání je krátké; od pouhých několika sekund až po hodinu. Nárazy větru, které kolem sebe generuje, jsou mimořádné; u těch nejintenzivnějších v řádu 500 km/h, což způsobuje naprostou zkázu na celém pásu území, přes které projde (vzdálenosti pohybující se od pouhých několika set metrů až po několik set kilometrů v některých případech). Jeho typická rychlost pohybu je mezi 50 a 80 km/h. Kromě větrů, které tornádo generuje při svém průchodu, vícebuněčné bouře a supercely, z nichž mnohá vznikají, dávají vzniknout prudkým přívalovým dešťům, kroupám a silné bleskové aktivitě. Občas se tvoří tzv. multivortexová tornáda, jejichž hlavní zvláštností je, že současně vykazují dvě nebo více kondenzačních nálevek a/nebo oblaků trosek (prach, větve, roztříštěná dřevěná prkna...).