ionosféra

Oblast atmosféry sahající přibližně od 60-80 do 500-1000 km nadmořské výšky, ve které je vzduch ionizován, takže jí procházejí kladné ionty a volné elektrony, což způsobuje, že se chová jako elektrický vodič. Hustota iontů je dostatečně vysoká na to, aby se v ní odrážely rádiové vlny v určitém frekvenčním rozsahu. Způsobuje také rušení signálů vysílaných na Zemi umělými družicemi. Ve středních zeměpisných šířkách je ionizace v této oblasti atmosféry způsobena především absorpcí určitých pásem UV a rentgenového záření slunečního záření, zatímco ve vysokých zeměpisných šířkách je způsobena hlavně vysoce energetickými částicemi nesenými slunečním větrem, které zemské magnetické pole odklání směrem k pólům. Ionosféra se dělí na tři vrstvy, označované písmeny D, E a F. Vrstva D je přítomna pouze během dne a je ze všech nejnižší, přičemž se může začít projevovat přibližně od 60 km nadmořské výšky. Nad ní leží vrstva E a ještě výše vrstva F, která se dělí na dvě podvrstvy (F₁ a F₂) proměnlivé tloušťky, v závislosti na tom, zda je den nebo noc. Hlavní charakteristiky jednotlivých vrstev ionosféry jsou podrobně popsány v příslušných heslech tohoto slovníku.