vzduchová hmota

Rozsáhlý objem vzduchu, jehož fyzikální vlastnosti jsou přibližně homogenní, bez velkých rozdílů v teplotě a vlhkosti na jakékoli uvažované vodorovné rovině. Vzduchové hmoty pokrývají oblasti o rozloze několika milionů čtverečních kilometrů, přičemž jejich horizontální rozměry dosahují řádově tisíce kilometrů a tloušťka se pohybuje mezi 3 a 5 kilometry. Jejich homogenita je důsledkem dlouhé doby, po kterou zůstávají statické nad určitou pevninskou oblastí (zdrojová oblast nebo region), nad níž přetrvává anticyklona, takže vzduch postupně nabývá vlastních charakteristik. Jakákoli vzduchová hmota, jak se pohybuje po zemském povrchu a vzdaluje se od zdrojové oblasti, kde vznikla, prochází postupnou proměnou svých vlastností. Koncept vzduchové hmoty byl zaveden do meteorologického žargonu ve 20. letech 20. století díky práci meteorologů Bergenské školy, zejména díky teorii polární fronty. Vzduchové hmoty se klasifikují podle své teploty (arktické/antarktické, polární, tropické, rovníkové) a obsahu vlhkosti (kontinentální nebo mořské), přičemž každá z nich je vyjádřena dvoupísmenným identifikačním kódem.