oxid uhličitý (CO2)

Jeden ze stopových plynů přítomných v atmosféře, jehož původ je jak přírodní, tak způsobený spalováním fosilních paliv bohatých na uhlík – jako je ropa, černé uhlí nebo zemní plyn –, spalováním biomasy, jakož i změnami ve využívání území a určitými průmyslovými činnostmi. Jde o hlavní skleníkový plyn antropogenního původu, jehož koncentrace v atmosféře se od poloviny minulého století velmi výrazně zvýšila, souběžně s emisemi vznikajícími v důsledku našich činností. Ke konci druhé dekády 21. století dosahuje 415 dílů na milion objemových. Je to bezbarvý plyn bez zápachu, mírně nakyslé chuti, který ve vysokých koncentracích způsobuje udušení. Není hořlavý a je rozpustný ve vodě. Doba jeho setrvání v atmosféře se pohybuje mezi 5 a 200 lety. Nelze stanovit jedinou hodnotu vzhledem ke složitosti uhlíkového cyklu, s různou rychlostí pohlcování plynu vázanou na různé přirozené procesy jeho odstraňování. Jeho chemický vzorec je CO₂ a je také znám jako kysličník uhličitý nebo dnes již nepoužívaným archaismem jako bioxid uhličitý. Ve studiích změny klimatu se používá pojem „ekvivalent oxidu uhličitého“, definovaný jako množství CO₂, které by bylo zapotřebí k vyvolání stejného radiačního působení (oteplení), jaké produkuje daný skleníkový plyn nebo směs několika takových plynů.