srážkoměr

Meteorologický přístroj používaný k měření množství srážek, které na daném místě spadly za určité časové období. Ten, který se používá na meteorologických stanicích, je schválen Světovou meteorologickou organizací (WMO) a je typu Hellmann, pojmenovaného na počest německého meteorologa Gustava J. G. Hellmanna (1854-1939), jemuž vděčíme za jeho vynález (v roce 1886). První nádoby zkonstruované ad hoc k zachycení dešťové vody a vedení záznamů o ní se používaly ve starověkém Řecku a jejich původ sahá asi 2500 let zpět. Značená nádoba používaná ke stejnému účelu je rovněž doložena v Indii kolem 4. století př. n. l. Plánování zemědělských prací bylo tím, co pohánělo vynález těchto raných srážkoměrů, stejně jako tomu, který se objevil v Koreji v roce 1441, za vlády krále Sedžonga Velikého (1418-1450). Známý jako cheugugi, sestával ze železné nádoby standardizovaných rozměrů, jejíž přesné kopie byly vyrobeny a rozeslány každému provinčnímu guvernérovi, což umožnilo vedení srážkových záznamů po celé zemi. V roce 1639 zhotovil italský fyzik Benedetto Castelli (1578-1643) - žák Galileův - jednoduchou graduovanou skleněnou nádobu, používanou k zachycení dešťové vody, jež plnila také funkci srážkoměrného zapisovače. Ačkoli je vynález prvního srážkoměru v dějinách (jako řádného vědeckého přístroje) obvykle připisován anglickému architektovi Christopheru Wrenovi (1632-1723), tato pocta náleží Castellimu, neboť to, co Wren vynalezl - v roce 1662 -, byl první srážkoměrný zapisovač s klopnými nádobkami. Šlo o srážkoměr s klopnými nádobkami, který obsahoval mechanický systém umožňující peru s inkoustem zaznamenávat na graduovaný papír nepřetržitý záznam spadlého deště. Až do konce 19. století nebyl problém spolehlivého měření srážek vyřešen, neboť různé srážkoměry navržené do té doby nedokázaly překonat všechny obtíže spojené s měřením této veličiny; především ztrátu části srážkové vody odpařováním. Srážkoměr vynalezený Hellmannem úspěšně prošel zkouškami kontroly kvality. Jeho funkčnost je srovnatelná s jeho odolností vůči nepříznivému počasí. Navenek je přístroj tvořen válcem z pozinkovaného plechu, sestávajícím ze dvou dílů, které do sebe zapadají, jeden nad druhým. Horní díl je otevřený a tvoří ústí srážkoměru. U těch, které jsou schváleny WMO, má tato plocha 200 cm². Z tohoto otvoru vede dolů trychtýř, jímž prochází voda z deště, sněhu nebo krupobití, končící v nádobě umístěné uvnitř spodního dílu. Při provádění pozorování se oba válcové díly oddělí, výše zmíněná nádoba se vyjme ze spodního dílu a - v případě, že za dobu uplynulou od předchozího pozorování došlo ke srážkám - se nashromážděná voda přelije do vhodně graduovaného odměrného válce. Jeho odečet přímo poskytuje výšku v milimetrech vodní vrstvy, kterou srážky zanechaly, za předpokladu, že jsou rozloženy na nepropustném povrchu a že nedochází k odpařování. Tyto milimetry odpovídají litrům na čtvereční metr.