teploměr

Meteorologický přístroj měřící teplotu vzduchu. Existují různé typy, všechny založené na změně určité fyzikální vlastnosti, kterou vykazují některé látky v tepelné rovnováze se vzduchem, když se mění termodynamický stav vzduchu. Tradiční teploměry obsahují kapalinu (rtuť nebo alkohol) uvnitř skleněné kapilární trubice napojené na malou nádobku neboli baňku. Změny teploty vzduchu způsobují, že se kapalina rozpíná nebo smršťuje, což vede k odpovídajícímu vzestupu nebo poklesu hladiny kapaliny v trubici. Díky stupnici, kterou přístroj obsahuje, lze provést přímé odečtení stupňů dosažených teplotou vzduchu obklopujícího přístroj. Na meteorologických observatořích existuje velká rozmanitost teploměrů, z nichž některé – jako maximální a minimální teploměry, nebo teploměry tvořící psychrometr (teploměr suchý a vlhký) – se používají pro konkrétní účely. Použití rtuťového teploměru je omezeno na oblasti, kde chlad není extrémní, jelikož tato kapalina začíná mrznout pod –38,8 °C a na Zemi existují místa, kde je vzduch relativně často ochlazen na nižší teplotu. K vyřešení tohoto problému se na meteorologických observatořích v nejchladnějších oblastech používají lihové teploměry. Ty obvykle obsahují etanol (etylalkohol), jehož bod mrznutí je –114 °C. Kromě rtuťových a lihových teploměrů se používají i další, například teploměr s bimetalovým pásem, odporový teploměr nebo digitální teploměry, které obsahují senzory založené na stejných principech jako některé z výše uvedených a které díky elektronickému obvodu převádějí teplotní změny na signál, jenž lze zobrazit jako číslice na displeji z tekutých krystalů.