teplota

Fyzikální veličina, kterou lze v aplikaci na vzduch, jako první přiblížení, definovat jako stupeň rozkmitání molekul plynů, jež jej tvoří, takže čím teplejší je vzduch, tím větší je pohyblivost jeho molekul, a tedy i vyšší jeho teplota. Při chladu nastává opak; molekulární pohyb je nižší. Výše uvedená definice – založená na kinetické teorii plynů – je použitelná pouze pro ideální plyn, a vzduch za takový můžeme považovat pouze za určitých předpokladů, takže přesněji řečeno je vhodnější definovat teplotu jako fyzikální veličinu dvou systémů nebo těles ve vzájemném kontaktu (v daném případě vzduchu a teploměru), jejichž rovnost hodnot zaručuje mezi nimi tepelnou rovnováhu. Teplota vzduchu se získává přímo odečtením z teploměru vystaveného tomuto prvku uvnitř meteorologické budky, což zaručuje platnost údajů, neboť tímto postupem se předchází nežádoucímu přehřívání, které by mohlo zkreslit měření. V Mezinárodní soustavě jednotek se teplota vyjadřuje ve stupních Kelvina (K), ačkoli se v meteorologii běžně používá stupnice Celsiova, jejíž jednotkou je stupeň Celsia (°C). V USA zůstává mezi obyvatelstvem v používání Fahrenheitova teplotní stupnice (°F), zatímco ve zbytku anglicky mluvících zemí upadla v používání.