ozon
Stopový plyn přítomný v atmosféře, jehož nejvyšší koncentrace jsou dosahovány mezi 20 a 25 kilometry nadmořské výšky (stratosférický ozon) a také v městských a průmyslových oblastech (troposférický ozon). Hovorově se mluví o "dobrém" a "špatném" ozonu, podle toho, zda hraje roli prospěšnou, nebo škodlivou. Molekula ozonu je trojatomová forma kyslíku. Vzniká spojením molekuly kyslíku s volným atomem téhož prvku. Jeho chemický vzorec je O3 a mezi jeho charakteristikami vyniká modrá barva a intenzivní kovový zápach, který je velmi zřetelně vnímatelný při bouřce se silnou bleskovou aktivitou. Blesky při svém průchodu vzduchem disociují molekuly kyslíku, přičemž zanechávají volné atomy tohoto prvku, které se po spojení s dalšími nedisociovanými molekulami stávají ozonem. Tato vlastnost je důvodem jeho názvu, jenž má svůj původ v řeckém termínu ὂζειν (ozein ), znamenajícím páchnout. V troposféře, kromě toho, že vzniká samovolně, je sekundárním polutantem vznikajícím fotochemickými reakcemi, při nichž se NOx a VOC (těkavé organické sloučeniny) slučují s kyslíkem. Při vysokých koncentracích je škodlivý pro zdraví, neboť je silným oxidačním činidlem a zároveň působí jako skleníkový plyn. Stratosférický ozon, nacházející se převážně v ozonosféře, hraje důležitou roli v radiační bilanci stratosféry díky své velké schopnosti pohlcovat ultrafialové záření přicházející ze Slunce. Vytváří jakýsi štít, který brání nejenergetičtější a nejsmrtelnější části tohoto záření (typy B a C) dosáhnout zemského povrchu, což umožňuje život na Zemi.