hromosvod

Zařízení, které chrání budovu před zásahem bleskem a zajišťuje fyzickou bezpečnost osob, jež se v ní nacházejí. Hromosvody se rovněž umisťují na lodě a nejrůznější typy instalací (antény, elektrické stožáry, větrné turbíny...). Nejběžnější typ je založen na jevu hrotového výboje a je také znám jako Franklinův hromosvod, na počest svého vynálezce: všestranně nadaného Benjamina Franklina (1706-1790). Díky svému slavnému pokusu s drakem, provedenému ve Filadelfii (USA) 15. června 1752, prokázal, že blesky jsou elektrické výboje. Následující rok (1753) toto zařízení vynalezl. Konvenční hromosvod se umisťuje na nejvyšší bod budov a skládá se z jedné nebo více pozinkovaných ocelových kovových tyčí, zakončených wolframovým hrotem, odolným vůči vysokým teplotám vznikajícím při zásahu bleskem. Ionizace vzduchu na tomto hrotu otevírá dráhu pro blesk přicházející z bouřkových mraků. Druhý konec je spojen se zemí prostřednictvím kovových vodičů s nízkým odporem. Tímto způsobem se blesk, jakmile zasáhne tyč, rychle přenese do země, čímž se zabrání tomu, aby výboj způsobil škodu na konstrukci budovy. Některé hromosvody - rovněž založené na jevu hrotového výboje - jsou zakončeny jakýmsi prstencem obsahujícím malé množství radioaktivního izotopu, jehož účelem je dále ionizovat vzduch kolem zařízení. Existují také síťové hromosvody - založené na fyzikálním principu Faradayovy klece -, sestávající z uzemněné kovové sítě, která budovu zcela pokrývá. Moderní budova s kovovou konstrukcí plní tutéž funkci, a proto je pravděpodobnost, že do ní pronikne blesk a způsobí škodu uvnitř, snížena prakticky na nulu.