heliograf / registrátor slunečního svitu

Meteorologický přístroj, také známý jako heliofanograf, který umožňuje získávat denní záznam časových intervalů, během nichž sluneční záření dopadá přímo, nebo případně dosahuje zemského povrchu s dostatečnou intenzitou k vytvoření dobře ohraničených stínů. Tato druhá okolnost nastává, když je na obloze tenká vrstva vysoké oblačnosti. Nejběžněji používaný heliograf na meteorologických observatořích je tzv. typ Campbell-Stokes, pojmenovaný na počest Johna Francise Campbella (1822-1885), který jej vynalezl v roce 1853, a George Gabriela Stokese (1819-1903), který jej zdokonalil v roce 1879. Jeho hlavním prvkem je plná skleněná koule o průměru 96 mm, upevněná na kovovém podstavci ve tvaru kulového vrchlíku, na němž je umístěn, zasazený mezi dvěma drážkami, stupnicovaný kartonový pásek potištěný hodinami. Koule funguje jako spojná čočka, ať už sluneční světlo dopadá z jakéhokoli směru. Když slunce vystoupí nad obzor, světlo dopadá na kouli a ta soustředí paprsky do jednoho bodu na pásku, který spálí. Jak slunce stoupá, bod průsečíku se mění a na pásku vzniká zuhelnatělá stopa, která je přerušena pouze v době, kdy je slunce zakryto mraky. Existují tři různé polohy, kam lze kartonový pásek upevnit, stejně jako tři různé modely pásků (rovný, krátký zakřivený a dlouhý zakřivený), protože v závislosti na ročním období dosahuje slunce větší nebo menší výšky nad obzorem a mění se také sklon jeho dráhy vůči zemi. Každý den se do heliografu vkládá pásek, na němž se zaznamenávají hodiny slunečního svitu.