výšková mapa

V meteorologickém žargonu název daný jakékoli mapě zobrazující meteorologické informace na dané atmosférické hladině nad hladinou moře. Je také běžné označovat ji jako mapu vrstevnic (izohyps), protože na ní jsou vykresleny tyto izočáry. Společně tvoří topografii dané tlakové plochy. Každá vrstevnice (izohypsa) je hladinovou křivkou zmíněné izobarické plochy. Výškové mapy se běžně vytvářejí pro standardní hladiny 850, 700, 500, 300, 200 a 100 hPa. Přísně vzato by měly být nazývány mapami nadmořských výšek, protože nám ukazují nadmořské výšky (vyjádřené v geopotenciálních metrech), na nichž se tyto tlakové hladiny nacházejí. Jak na těchto mapách, tak na přízemních mapách se jasně odráží synoptická situace, se všemi aktéry meteorologické scény: anticyklonami, tlakovými níže, odříznutými níže, brázdami, hřebeny… Výškové mapy ve vlastním smyslu slova jsou to, co se nazývá „relativní topografie“. Na nich se, s ohledem na základní referenční hladinu izobarické plochy nejblíže hladině moře (obvykle 1000 hPa), vykreslují vrstevnice (izohypsy) ukazující mocnosti dosahované určitými standardními tlakovými hladinami. Například na relativní topografii 500 hPa představuje variace těchto mocností variaci výšky, kterou tato standardní hladina zaznamenává vzhledem k ploše 1000 hPa.