anticyklona

Doslova znamená „opak cyklony“. Tento termín navrhl anglický vědec sir Francis Galton (1822-1911) k označení oblasti atmosféry s vlastnostmi opačnými k vlastnostem cyklony, tlakové níže nebo oblasti nízkého tlaku. Lze ji definovat jako oblast podstatně většího rozsahu než tlaková níže, kde je tlak vyšší než v jejím okolí. V anticyklonách atmosférický tlak roste směrem od okraje k centru a dosahuje svého maxima ve střední části. Na meteorologických mapách jsou označovány písmenem A (velké), jsou ohraničeny uzavřenými čarami – izobarami nebo izohypsami, v závislosti na typu mapy – a jejich tvar bývá oválný. Cirkulace vzduchu kolem nich probíhá ve směru hodinových ručiček na severní polokouli a proti směru hodinových ručiček na jižní, přičemž ve všech případech vytvářejí rozsáhlé oblasti sestupných pohybů vzduchu (subsidence). Počasí spojené s anticyklonou se vyznačuje přítomností slabých větrů, absencí srážek a převážně jasnou nebo mírně oblačnou oblohou; to však neplatí vždy, jelikož někdy nastávají podmínky příznivé pro tvorbu mlhy. Rozlišují se teplé a studené anticyklony, v závislosti na tepelných vlastnostech vzduchové hmoty, v níž se tvoří.