Coriolisova síla

V rotující vztažné soustavě jde o účinek, který samotná rotace vyvolává na jakémkoli pohybujícím se objektu. Je pojmenován na počest francouzského inženýra a matematika Gasparda-Gustava de Coriolise (1792-1843), který jej jako první matematicky popsal, v práci publikované roku 1835. Na Zemi má Coriolisova síla tendenci odchylovat dráhu objektů pohybujících se po jejím povrchu, stejně jako dráhu samotných geofyzikálních tekutin, jak vody, tak vzduchu. Toto vychýlení je na severní polokouli doprava a na jižní doleva. Jakýkoli objem vzduchu pohybující se v atmosféře tomuto účinku podléhá, což na něj vytváří fiktivní neboli zdánlivou sílu, jež se přičítá k silám působícím na vzduch, jako je síla vyplývající z horizontálního tlakového gradientu, tření nebo odstředivá síla, která se uplatňuje pouze tehdy, jsou-li dráhy kruhové.