chlorfluoruhlovodíky

Mezinárodně používaná zkratka pro chlorfluorované uhlovodíky. Tyto syntetické chemické sloučeniny průmyslového původu, známé také jako freony, se začaly používat ve 30. letech 20. století jako chladiva a byly zaváděny do okruhů chladniček, aby nahradily toxický, korozivní čpavek. Od 60. let se začaly masivně používat jako hnací plyny aerosolů (laky, barvy...) a jako rozpouštědla v čisticích prostředcích, vzhledem ke své zjevné netoxičnosti a nehořlavosti, jakož i zdánlivě nízké chemické reaktivitě. Poplach nastal v polovině 70. let, kdy chemici F. Sherwood Rowland a Mario Molina objevili, že tyto plyny díky svému dlouhodobému setrvávání v atmosféře ničí molekuly stratosférického ozonu, čímž přispívají ke snížení koncentrace tohoto plynu nad Antarktidou. Po vstupu Montrealského protokolu v platnost – 1. ledna 1989 – byla jejich výroba zakázána a postupně nahrazována jinými, méně škodlivými chemickými sloučeninami.