vítr

Pohyb vzduchu ve vodorovné rovině vzhledem k zemskému povrchu. Je charakterizován dvěma prvky měřenými přístroji, což jim dává status meteorologických veličin: rychlost (neboli intenzita) a směr (neboli orientace). Na meteorologických observatořích se měření větru provádí 10 metrů nad zemí, což představuje údaje o přízemním větru. Pozorovaný vítr (skutečný vítr) je výsledkem působení různých sil, které na vzduch neustále působí. V meteorologii se kromě toho stanovují i některé teoretické větry – zjednodušení skutečného větru – které se používají k řešení složité atmosférické dynamiky. V hovorové řeči je běžné považovat vítr za synonymum vzduchu („To je ale vítr/vzduch!“).