stacionární fronta

Studená nebo teplá fronta, která se přestane posouvat a zastaví se, přičemž zůstává stacionární po dlouhou dobu, jež se může pohybovat od několika hodin až po několik dní. Tato okolnost nastává, když je postup zadní vzduchové hmoty náhle zastaven hmotou postupující před ní. Tato situace nastává někdy, když se fronta přibližuje k horskému pásmu. Horská překážka dokáže zpomalit postup fronty, která se pak ukotví na návětrné straně a způsobuje v dané oblasti trvalé srážky. Fronta se může stát stacionární také tehdy, když se v oblasti rozhraní obou vzduchových hmot - kde se fronta nachází - vyrovnají dva vzdušné proudy vanoucí stejným směrem, ale v opačném smyslu. Někdy není rovnováha sil mezi oběma vzduchovými hmotami dokonalá a hmoty se mírně posouvají; v takových případech hovoříme o tzv. polostacionární frontě. Na synoptických mapách se stacionární fronty znázorňují silnou čarou se střídajícími se červenými půlkruhy a modrými trojúhelníky, přičemž oba směřují na opačné strany.