studená fronta

Fronta, která vzniká v důsledku toho, že se studená vzduchová hmota tlačí proti teplé vzduchové hmotě, proniká pod ni jako klín a nutí ji prudce stoupat vzhůru. Na povětrnostních mapách odpovídá linii průsečíku studené frontální plochy (CFS) se zemským povrchem. Zmíněná CFS je zónou oddělení mezi teplou vzduchovou hmotou (postupující vpřed) a studenou (postupující vzadu). Graficky je znázorněna silnou modrou čarou s modrými trojúhelníky směřujícími ve směru postupu fronty. Oblačnost s ní spojená je kupovitého typu, produkující srážky ve formě přeháněk, občas i bouřkových. Při přechodu studené fronty se obloha obvykle výrazně vyjasňuje v důsledku vstupu studené vzduchové hmoty, vítr stáčí do severní složky a atmosférický tlak prudce a výrazně stoupá. V této zadní zóně se někdy vyskytují postfrontální přeháňky. Před studenou frontou leží teplá fronta, přičemž obě jsou odděleny zónou nazývanou teplý sektor. Tlak zadního studeného vzduchu způsobuje, že studená fronta postupuje vyšší rychlostí než teplá fronta. Když ji dostihne a předstihne, vytvoří se okluzní fronta neboli okluze.