retenční nádrž

Velké podzemní zařízení integrované do kanalizační sítě města, navržené k zachycení přebytečné vody způsobené silnými srážkami, často spojenými s bouřkami. Můžeme jej přirovnat k obří cisterně. Kanalizace odvádí vodu do velkých sběračů napojených na retenční nádrže. Tyto nádrže mohou být umístěny sériově nebo paralelně a obsahují několik prvků. Prvním je centrální komora, kam přitékají počáteční vody, vznikající náhlým nárůstem průtoku způsobeným vysokou intenzitou srážek. Jedná se o odpadní vody, které je třeba náležitě čistit. Poté následuje tzv. zadržovací komora, která zachycuje vodu, kterou už centrální komora nemůže pojmout. Na ni navazuje třetí komora - odlehčovací komora -, jež postupně vypouští vodu, a nakonec je umístěna suchá komora, určená k regulaci odtoku. Hlavním cílem retenčních nádrží je snížit riziko povodní ve městě v důsledku hromadění vody vzniklého při epizodě přívalového deště nebo krupobití vysoké intenzity. Je také známa jako dešťová nádrž.